Cítím se mdlej. Ospalej. Hlavou mi lítá prázdnej vítr, slova nechytám a nejsem schopnej se odtrhnout od monitoru. Ten si svítí, bliká a stačí mu drát strčenej do zásuvky, která vede dál do rozvodný elektrický sítě, která využívá všeho mýho přede mnou. Zdrojů. Já jim taky jednou budu, ale tu energii chci už teď. Chci energii, chuť, nápady. Hrát si se životem, aby vzpomínky nebyly tim nejlepším, co mě potkalo. Vzpomínat je krásný, je to krásnej doplněk a doplnit, dotvořit, nahodit tu správnou melancholickou náladu prostě občas musíme. Žít ze vzpomínek si mi ale nechce. Já chci žít z budoucnosti, z tý naděje, ze snů, který si přávám a vidim občas, když se zahledim… mimo ten monitor.
